Singapur

Singapore

Singapur se naplanoval v lednu tudíž to byl jeden z mála mých pevných planů běhen cest po asii. Letěl jsem tam z filipín let proběhl hladce.
Hned o přistání mi filipíny začali chybět. Singapur je podstatně dražší, u moře jsem tam radši ani nebyl kvůli velikosti místních přístavů. Našel jsem tam hostel G4 hned u stanice metra (vlaku) Little India.
 Jelikož jsem přistál o víkendu zjstil jsem že to je naopak velká Indie. Všude byli převářně indové (chlapi) a scházeli se diskutovali obchodovali s jeanama za 3USD a samozřejmě zlatem. Byli všude a bylo jich moc. Jak pořád opět jsem bohužel necestoval nalehko : (
Na internet jsem koukl na rychlo věděl adresu ale nevěděl přesné místo hostelu. Metro-vlak v Singapuru je hodně vychytaný a bezpečný. Jediné nevýhody josu zákaz žvýkání žvýkaček o kterém jsem se dozvěděl kupodivu až po mé druhé návštěvě Singaporu a zákaz jídla a pití v metru hlavně když člověk přiletí a mé hlad oboje je tam pokutováno.
 Sotva jsem vylezl z metra začal jsme se ptát po hostelu nikdo samozřejmě nevěděl nebo neuměl anglicky a při každé otázce na směr mě posílali na opačnou stranu než jsem potřeboval. Ve finále jsme hostel našel ale zároveň si našlápl o hodně navíc.
G4 hostel v pohodě týpek na recepci kterej dost poradil.

zasuvky stejne jak v anglii a irsku

Druhý den přiletěl Doctor Lukáš jak jsme byli domluveni a co ho nenapadlo jako první masáž nohou v nákupním centru. Mno nebyla to zase taková prdel jelikož jsem přijel z Filipin kde jsem dost nachodil v pantoflích po špinavých cestách a ať jsem drhl nohy sebevíc nešlo to úplně dolů. Lukasova maserka vzala vlhký hadřík a oplachla mu lehce nohy ta má je drhla a nešlo to dolu ješte to ukazovala i Lukasovi a jediný anglický slovo co uměla bylo "disgousting" - nechutný. No trapný to nebylo holt filipinská špína nešla z mých noh ani dryuhým. Naštěstí masáž zkončila fórkama úsměvem masérky a pozvánkou na další masáž a zítra.
Během dalších pár dnů které jsme si na Singapur vyhradili před Kambodžou jsme hledali obchody s elektronikou hned na filipinách jsem zjistil, že potřebuji lepší optiku na DSLR canon a koupit GoPro kameru o které jsem před tím nijak zásadně neuvažoval. Nakonec jsme levné obchodníky a šejdíře kteří tvrdí, že zboží mají a když příjde na věc jdou ji nejprve koupit ke konkurenci vynechali a koupili většinu věcí v Harvey Norman. Pouze příslušenství u šejdířů.
 Mimo to jsme si vybudoval zvyk - po příletu/příjezdu do nové detinace jsem vyrazil na noční focení v té odbě ještě bohužel bez stativu.
Zajímavá byla též plavba po noční řece a City Bus Tour - vyhlídková jízda autobusem (doubledecrem) poschoďákem.
Jídlo v Singaporu je výborné většinou samozřejmě čínská(díky čínské majoritě) nebo též indická, maljská jídla a další klasická asijská jídla z dalších zemí. Výběr je opravdu pestrý a můžete se najíst jak levně, tak draze zaleží na chuti a rozpočtu.

Já s Doctorem Lukysem na River trip

Jeden vešer jsme šli popít a vstali až odpoledne, nevěděli co podniknout, tak jsme skočili na River Boat Tour a projeli se po řece. No a na řece Doctor přišel s dalším opravdu geniálním nápadem: "Co takhle zajet trajektem na otočku do indonesie?"
Samozřejmě jelikož jsem pro každou špatnost nezbylo než souhlasit. Rychle jsem sjeli metrem na hostel, vzali si jen prachy kartu do bankomatu a pasy a ujížděli na konečnou metra kde je i kancelář trajektu. Chvilku trvalo než jsme našli správnou cestu vzhledem k velikosti nákupního centra na stanici metra, ale povedlo se.
 První otázka slečny na přepážce byla kde máme kufry? Odvětili jsme, že nemáme a chceme zpáteční lístek. Poslední trajekt nás a pár indonésanů dovezl na Batam, vybrali jsme ňáký prachy z automatu vzali tágo a vyrazili za dobrým jídlem.
 První otázkou taxikáře bylo ve kterém hotelu byldíme, když zjistil, že v žádném začal doporučovat (samozřejmě by na tom nebyl škodný). Nedal si říct a několikrát nabízel znovu i přes jasný a srozumitelný nezájem. Ptali jsme se po dobrém místě s jídlem, jako první zahl někam do tmy kde to vypadalo blbě sotva odbočil, tak jsme mu to rozmluvili.  Na podruhé jsme měli štěstí a zastavil na něčem mezi restaurací a rybí tržnicí o velikosti menšího fotbalového hřiště.
  Uprostřed byl pivní bar který nabízel několik různých druhů piv. Po obvodu byl nezpočet odbchůdků s rybami a mořskými plody. Sotva jsme vkročili způsobili jsme pozdvižení jelikož jsme byli jediní dva býlý ksichty/zadky a zbytek místní. Okamžitě se na nás nalepily všechny slečny co prodávaly pivo. Všichni prodejci nám co nejhlučněji nabízeli své zboží a každý kdo uměl na nás vykřikl celou svou angličtinu takže slovo až dvě. Slečinky s pivem se za náma táhly jak smrad až na konec než jsme koukli na všechny stánky, jak bývá dobrým zvykem když mají všichni stejné zboží. U posledního stánku jsme si obejdnali jídlo i pití respektiove pivo. Jídlo bylo výborné snědli jsem toho kopec a ještě jsme přiobjednávali. Během jídla jsme se seznámili s místníma a když se market zavřel zůstali jsem na place mi s několika indonésanama a potkanama co čistili jídelní plochu. Když jsme se zeptali co to tam běhá bylo nám řečeno Jerry.
Na to padla naše otázka kam za zábavou a všichni místní v tom hned měli jasno - do místní vyhlášené diskotéky. Několika partrový barák v každém patře něco a hlavně v jedno diskotéka v zajímavém stylu. Hlučná pumpující hudba přes dveře jako všude, ale když se otevřeli dveře absolutní ta a nic než tma. Bylo to jak diskotéka v pekle něco takového jsem viděl poprvé a zatím naposled v životě. Když si chtěl člověk objednat tak prostě jen zapl/rozsvítil mobil, proto si všichni naši kámoši doma vyměnili mobily za starý kusy. Občas se tam mihli i securiťáci s baterkou, ale asi to nebylo úplně senza pro cizince byli jsme tam jediný bílý zadky a tak nás naši kámoši radši ani na zachod nepustili samotný o).

 Ráno jsme rovnou skočili na první trajekt do Singapuru kterej jsem celej zaspal. No každopádně tahle spontální party stála za to.

Po doplnění elektronických zásob = nákupu čočky, kamer a příslušenství jsme vyrazili do Kambodži.

Batam, Indonesia run to the Disco