Jak to všechno začalo?
Hned po vyučení se elektrikářem a maturitě na proslulém stavebním učilišti na uhelné ve Znojmě jsem se přesunul dza práci do Prahy, jak jsem si naplánoval. V Praze jsem strávil 3 roky během třetího roku mi volá kamarád Honza Vítek a říká hele dojali mě v práci dávám výpověď a s přítelkyni Ivush jedu za dva měsíce do Irska, jedeš s náma?
Říkám hele dej mi 10min dám ti vědět. Položil jsem telefon a uvědomil si, že mi za dva měsíce konci smlouva kterou mi zaměstnavatel vychcaně obnovoval každý půlrok. Volám mu zpátky a říkám hele jedu s tebou. A on: "Cože, fakt?" říkám jojo jedu kámo!
V té době jsem byl novorozenec v angličtině strávil jsem tři tříměsíční kurzy a myslel si, že umím anglicky opak byl pravdou. Příjezd do Cork v Irsku první letní den 1.7.2007 byl probuzení. Cork má jeden z nejhorších přízvuku v Irsku škola to byla tvrdá ale stala za to, hned po příjezdu jsme hrdě pořídili sim kartu jenže jsem volají absolutně nerozuměli. Naštěstí jsme nastudovali a Honza sehnal kontakt na českou firmu takže do začátku byl aspoň nějaký příjem. Hned po příjezdu Honzin prohlásil, že další zastávka je Austrálie tak jsem mu přitakal a zařeklse letět zase s ním.
Mno po té jsem v Irsku vydržel s krátkou přestávkou v ČR skoro 6 let. Shodou okolností jsem v roce 2011 dostal přes bývalého kolegů nabídku na sponsoring v Asutralii jako Communications rigger, ale tu jsem odmítl s tím, že se chci naučit ještě comminssioning - instalaci a oživování telefonních vysílačů než odjedu z evropy - Irska. To se mi trošku protáhlo a Irsko jsem konečně opustil až v prosinci 2013 čemuž napomohlo také to že můj vlastní otec zemřel tho roku ve svých 53 letech a bylo na čase někam se dostat a něco vidět, život není zase tak dlouhý.
Hned jak mi schválili australské víza, tak jsem koupil letenku do Sydney bylo to jen dva měsíce do odletu, takže cena žádná hitparáda ..asi 600eur jednosměrná.
Přesunul jsem svých pět švestek jak jsem zjistil 4 roky života važí 260kg do Znojma k rodičům.
Pořídil jsem si roční turistecke víza do Austrálie s tím že se tam potkám s lidma z agentury s kterýma jsem byl v kontaktu ohledně práce o nějaký rok dříve.
Jak jsem později zjistil viza na 12 měsíců do Australie mi byly uděleny ale i tak je podmínkou odletět jednou za tři měsíce jinak viza propadnou!
Mno věci se po návratu domů změnili potkal jsem "staré známé" a poznal nové. Austrálii naplánoval na dva týdny s tím, že si zaletím na Filipíny a za tři měsíce se opět vrátím do Austrálie...
Dorazil jsem do Sydney za kamarádem Romanem. Po pár dnech "dokopávaní se" jsme půjčili auto z půjčovny můj první automat takže celkem vtipné na začátku a udělali jsem výlet po východním pobřeží Australie po trase - Sydney - Hunter Valley - Newcastle - Nelson Bay - Port Macquarie - Coffs Harbour - Brisbane - Tin Can Bay - Rainbow Bech - Gold Coast - Byron Bay - Sydney.
Roman chtěl dorazil až do Cairns, ale to by sme potřebovali daleko víc času. Byl to vybornej trip jelikož jsme oba byli líní něco plánovat, plánovali jsme za pochodu a ve finále to tak bylo i lepší. Já řídil Roman plánoval. Půjčili jsme Toyota Corrola 1.8 benzín automat, nic moc a žrala jak vix.
Když jsme zpětně koukali na náklady tak nejvyšší položka bylo pivo, benzín, jídlo nic víc jsme nepotřebovali spali jsme v autě. Po pár dnech spánku v autě jsem už byl značně rozlamanej po cestě zpět jsem dali noc v hostelu v Surfers Paradise a Byron Bay jsem se rozhodl rozhodit karimatku a spát venku v kempu.
S tím nebyl problém jen sotva jsem ulehl začalo pršet. Naštěstí mladí němci co měli dodávku vedle postavili nade mne mno než jsem se přestěhoval komplet do auta, tak přestalo pršet holt australské léto. Nakonec jsem se teda parádně vyspal venku jen mě brzo ráno vzbudilo světlo.
Jelikož jsem se den před tím koupal v moři, trochu opaloval v Surfers Paradise a neměl žádný základ po příletu z Irska, tak jsem byl celý spálený. Takže další den jsem strávil ve stínu venku za plotem z kempu.
Jak jsme tam tak seděli proplazil se pár metrů od nás kolem cca 2m dlouhý had to mě vyléčilo z dalšího spaní venku. Plánovali jsme též Frasers Island, ale neměli jsem 4x4 auto a půjčit 4x4 "džíp" v nejbližší vesnici na den, dva vyšlo dráž než půjčit off road na týden v Sydney.
Roman měl super myšlenku jet s osobákem na pláž, ale jelikož jsem všude dorazili po tmě, tak jsem mu naštěstí ukázal varovnou ceduli s krokodýlama a psema dingo, najednou zkončila cesta a bylo tam písku nad kotníky tak jsem mu to nakonec rozmluvil. Byl zklamanej, ale nemuseli jsem tahat osobaka že sra...
Před odletem na Filipíny jsem si u Romana nechal tašku s věcma, protože letenka do Manily povolovala o pár kilo méně (asi 24kg ) než jsem si přivezl do Austrálie (27kg) což bylo ve finále jenom dobře, jak se říká: "Cestuj na lehko!", což se mmi bohužel za celý rok nepodařilo.
Jeden z největších paradoxu je že cizinci by na Filipinách chtěli zůstat kdežto sen místních je Filipíny opustit a odstěhovat se nejlépe do US. - Ameriky.
